První kvízy začaly ve starém Řecku
Když dnes řekneme kvíz, většina lidí si představí soutěžní pořad, internetový test nebo zábavnou hru s přáteli. Jenže samotný princip otázky a odpovědi je mnohem starší než moderní média a má dlouhou historii, která začíná už ve starověku. První doložené podoby kvízového myšlení najdeme v antickém Řecku, kde se otázky používaly k výuce, filosofickému zkoumání i veřejné debatě. Nešlo ještě o kvíz v dnešním smyslu, ale o jeho základní stavební kámen: zkoušení znalostí prostřednictvím otázek.
Za vůbec nejznámější předchůdce kvízové tradice bývá považována sokratovská metoda. Filozof Sókratés v 5. století př. n. l. nehlásal hotové pravdy, ale vedl rozhovor sérií promyšlených otázek, aby druhého přiměl k přemýšlení a odhalení rozporů v jeho tvrzeních. Tato metoda nebyla soutěží, ale už tehdy ukazovala, že otázky mohou být nástrojem poznání i zábavy. Ve starověké společnosti, kde se vzdělání předávalo hlavně ústně, měla schopnost správně odpovídat velkou hodnotu.
Podobné principy existovaly i jinde než v Řecku. Ve starověké Číně se rozvíjely zkoušky státních úředníků, které měly ověřit znalost klasických textů, práva a morálních zásad. Nešlo o kvíz v lehkém slova smyslu, ale o systém, v němž rozhodovala přesnost odpovědí a schopnost pracovat s vědomostmi pod tlakem. V Indii zase staré texty, zejména upanišady, obsahují dialogy učitele a žáka, kde otázky slouží k ověřování porozumění světu, duši i řádu vesmíru. Ve všech těchto kulturách měl dotazovací způsob pevné místo, protože umožňoval zkoumat nejen fakta, ale i myšlení samotné.
Pokud ale hledáme první skutečně připomínající kvíz ve smyslu společenské hry nebo soutěžního prověřování vědomostí, je důležité zaměřit se na Evropu novověku. Tam se z tradice učených disputací a salónních her postupně vyvinulo prostředí, v němž se otázky začaly klást pro pobavení i soutěžení. Ve 18. a 19. století byly populární vzdělávací hry, hádanky a salonní soutěže, v nichž se testovala paměť, všeobecný přehled i rychlost úsudku. Nejvíce se tyto formy rozvíjely v měšťanském prostředí, kde rostla gramotnost a s ní i zájem o vzdělávací zábavu.
Samotné slovo kvíz je ovšem mnohem mladší než otázky jako takové. Do angličtiny se dostalo až na konci 18. století a původ jeho vzniku je dlouho spojován s irským Dublinem. Podle rozšířené, i když historiky ne zcela jednoznačně doložené tradice měl kolem roku 1791 dublinský divadelník Richard Daly vsadit, že během jedné noci zavedou do města nové slovo. Údajně napsal na zeď nebo na různé nápisy právě výraz quiz, který se pak začal používat pro zvláštnost, podivnost nebo žertovnou zkoušku. Jisté je, že v 19. století se význam slova posunul směrem k otázkám a výslechu.
Zásadní zlom přišel ve 20. století, kdy se kvíz stal masovou zábavou. Ve Spojených státech se od třicátých let rozvíjela rozhlasová soutěžní vysílání, v nichž soutěžící odpovídali na otázky z různých oborů. Když se později přidala televize, kvíz se stal jedním z nejoblíbenějších formátů vůbec. Tento model se rychle šířil do Evropy a získal si pevné místo i v československém prostředí. Teprve tehdy se z původně vzdělávacího nástroje stala široce rozšířená společenská hra.
Kde tedy vznikly první kvízy? Odpověď záleží na tom, co přesně pod tím slovem myslíme. Jestliže máme na mysli samotný princip kladení otázek za účelem zkoušení znalostí, pak musíme hledat ve starověkém Řecku, ale i v dalších civilizacích, které rozvíjely dialog jako nástroj poznání. Pokud ale mluvíme o moderním kvízu jako o soutěžní nebo zábavní formě, jeho kořeny vedou do Británie a Irska 18. a 19. století a jeho skutečný rozmach do Spojených států ve století dvacátém. Kvíz tedy nevznikl na jediném místě ani v jednom přesném okamžiku. Vyrůstal postupně z lidské potřeby zkoušet, porovnávat a ověřovat vědomosti, až se z něj stala forma zábavy, kterou dnes zná celý svět.
